pátek 31. ledna 2014

Domácí Nugeta


Když jsem byla malá, Nugeta bývala v obchodech málokdy a pro mě byla velkou vzácností. Myslím, že jsem ji měla úplně nejraději ze všech sladkostí. Mám ji spojenou s cestami k babičce, protože v Kolíně, v šíleném nádražním okýnku ji prostě  měli (nevím proč) a  mamka mi ji vždycky kupovala. Jedla jsem ji dřívkem od ledňáku a měla jsem pocit, že ta vanička "rozteklé" čokolády je prostě poklad... Moje děti samozřejmě takto vřelý a hluboký vztah s Nugetou nemají. Můžou mít čokoládových krémů dvacet druhů...co jich regály nabízejí. Ale tahle, kterou si - vsadím se - taky uděláte -  je prostě doma a s jejich asistencí dělaná. Bez čehokoliv jiného než jsou buráky a čokoláda...hotová asi za dvacet minut. Jediný čas, který tomu musíte věnovat je vlastně loupání buráků. Ale na to mám právě ty děti...
Takže máte doma dost mikulášských buráků  a  tak úplně nevíte co s nimi? Chtějí si vaše děti stále kupovat Nutellu nebo Nugetu? Mlsáte rádi? Ano? Budete nadšeni,  stejně jako já! Nugetu jsem samozřejmě tak dlouho ochutnávala, až na focení zbylo jen půl skleničky...a je výborná na palačinkách!
A za recept strašně moc děkuji  blogu U nás na kopečku, který je velmi inspirativní a plný skvělých fotografií a receptů.

100 g arašídů, 150 g kvalitní mléčné čokolády, 2 lžíce moučkového cukru, špetka soli, 1/2 lžíce holandského kakaa, 1 lžíce rostlinného oleje a lžička vanilkového extraktu

Vyloupané arašídy rozmixujeme. Mixujeme tak dlouho, až začnou uvolňovat tuk a spojí se v pastu podobnou burákovému máslu. Čokoládu rozpustíme ve vodní lázni (na větší hrnec s trochou vody posadíte menší hrnec s čokoládou). Přídáme k burákové hmotě, přidáme vše ostatní a vymixujeme dohladka. Úžasná věc! Vážně.

neděle 19. ledna 2014

Škvarkové placky

Recept, který je tak dobrý, až je k vzteku. Vztek mám na sebe. Moje předsevzetí, že napeču placky, dám je na blog a nechám je dětem, popřípadě vezmu do práce, je pryč. Ty placky jsou tak voňavé a zlatavé a křupavé, že v podstatě při otevření trouby už bylo rovnou půl plechu snědeného. Mnou samozřejmě. Zbylo jich tak akorát na zítřejší svačinu pro Vojtu do školy. A já, která jdu dneska po sto letech cvičit (ano až sem mě zavedl tento blog), jdu cvičit až po krk nacpaná škvarkovýma plackama. Škvarková fitness královna. Achjo.
Tak vy, co nemáte problémy s figurou, popřípadě se umíte lépe ovládat a dělit s ostatními - pusťte se do nich, stojí opravdu zato. Recept je ze staršího čísla Apetitu.

50 ml mléka, 300 g polohrubé mouky, 20 g kvasnic, 1 lžička cukru krystal, 150 g vepřových škvarků, 1 žloutek, půl lžičky soli, 100 ml vína, 1 bílek na potření a sůl a kmín na posypání

Z mléka, cukru a kvasnic uděláme kvásek a necháme vzejít. Do mouky dáme nasekané škvarky, žloutek, sůl, kvásek a víno. Vypracujeme těsto a necháme ho zakryté 30 minut kynout. Potom ho rozválíme na placku, tu 4 x přeložíme, aby těsto lístkovalo. Skleničkou vykrájíme kolečka a dáme na plech vyložený pečícím papírem. Potřeme bílkem a posypeme hrubozrnnou solí a kmínem. Necháme 20 minut kynout a pak pečeme ve vyhřáté (na 180 C) troubě dozlatova.


úterý 7. ledna 2014

Zimní minestrone

Tak už zase začal klasický kolotoč. Děti ráno rozvézt do ústavů, sebe dopravit do práce, vyzvednout děti, napsat úkoly, dát jim najíst a spát. Napsané to nezní tak složitě. V reálu každé ráno polykám spoustu nepublikovatelných slov poté, co šestiletý syn vykráčí ze svého pokoje po dvaceti minutách oblékání oděn v jednu ponožku. Kristýnka se v slzách hroutí, protože došla zásoba růžových tepláků a ona přece nepůjde do školky v šedých! Při návratu ze školy se většinou dvakrát až třikrát vracíme do školy pro různé svršky, plavání, tělocvik, přezůvky. Stačí se podívat na rozvrh a já vám můžu s klidem říct, co budeme zítra hledat. V práci měsíc věnovaný tabulkám a různým hlášením...Jak vypadá psaní úkolů s prvňákem si asi dovedete představit. A k tomu si ještě můžu přičíst skóre plus dvě kila za vánoce. Prokletý vaječný koňak....
No shrnuto a podtrženo. Je potřeba dát rodině najíst. Je potřeba, aby to bylo dobré, abych po tom nepřibrala další kilo a aby to nedalo moc práce. No a pro tyhle případy tu máme výbornou zimní polívčičku. Řadím ji do kategorie "útulné" jídlo. Jen její přítomnost na sporáku ve mě vzbuzuje pocit  domova po babičkovsku... Je opravdu skvělá a když vynecháte panchettu, tak si vážně můžete říkat, že jste měli lehkou večeři.

3 lžíce olivového oleje,  1 střední cibule, 2 stonky řapíkatého celeru, 2 mrkve, pár plátků pancetty, 2 česnekové stroužky,1 velká brambora,  hrst nasekaných listů mangoldu nebo špenátu (i mražené listy), 1 plechovka rajčat, snítka rozmarýnu, 1 plechovka velkých bílých fazolí, 1 plechovka tmavých fazolí,  cca litr zeleninového vývaru, sůl, pepř, strouhaný parmezán, na ozdobení petržel

Na olivovém oleji 10 minut zvolna restujeme cibuli, celer a mrkev, pancettu a česnek nakrájené na malé kostičky. Přidáme listy mangoldu/špenátu a bramboru na kostičky a dvě minuty restujeme. Pak dáme ke směsi rajčata a snítku tymiánu. Z fazolí odebereme cca 180 g a tyto fazole rozmixujeme s 80 ml vývaru na husté pyré. Pyré přidáme ke směsi do hrnce, zalijeme zbývajícím vývarem a vaříme až jsou brambory měkké. Na konci přidáme zbývající celé fazole. Dochutíme solí a pepřem, popř. trochou česneku. Odstraníme rozmarýnovou větvičku a podáváme posypané parmazánem, nebo s rozpečenou bagetou s parmezánem. A je to.