pátek 26. srpna 2011

Ochutnej jaká je chuť chutney



Dostali jsme od tety krabici rynglí. Vojtu u nich na zahrádce bodla včela, právě kvůli stromu obsypanému a podsypanému samými rynglemi, takže vlastně je to bolestné. Bolestné hlavně pro rodiče, kteří  při zpáteční cestě domů (při snaze odlákat pozornost těžce zraněného dítěte od tepajícího palce na noze ) došli při vysvětlování včelčiny kruté smrti  od "proč umřela?", "co se stane, když se jí to žihadlo vytrhne z bříška?" až k bodu "a kdy umřu já, mami?"a "kolikrát se ještě vyspím než umřu?" a pořádně se zapotili.  
Dostala jsem od mamky, která dostala od tety taky krabici rynglí (přestože ji nic nebodlo!), rynglovou zavařeninu. Takže marmeládu mám a rynglový koláč dělat nechci. Co teď? Čatní jsem ještě nikdy nedělala, takže dobrá příležitost to zkusit.




1.75kg rynglí (odpeckovaných)
3 letní jablka, oloupaná, nakrájená na kostičky
hrst čerstvého nakrájeného zázvoru
3 cibule na kostičky
300 g rozinek, sultánek
6 stroužků česneku
6 červených chilli papriček
2 lžíce koření nakombinovat tyto dle libosti (garam masala, hořčičné semínko, koriandr, kmín, nové koření, kus skořice, anýz, cardamom) - koření by mělo být v celku
1 lžíce celého černého pepře
1 čajová lžička soli
1 litr bílého vinného octa
1,2 kg cukru krystal


Cibuli jsem dala zesklovatět, pak se přidá vše ostatní a vaří se na mírném ohni 2, nebo 2 a půl hodiny, dokud se tekutina neodpaři a nezíská to všechno hustší konzistenci. V průběhu jsem zjistila že mám méně octa, dala jsem i méně cukru, protože ryngle už byly skoro přezrálé. Každý si může přizpůsobit podle své chuti. Já jsem přidala víc chilli a mám to teď trochu pikantnější. Dobře mi tak. Ale vzhledem k tom, že se chutney má používat opravdu trocha, třeba k nevýrazným přílohám, či sýrům, určitě to nevadí. Takže prostě jak kdo má rád.
Plní se opět do vymytých, sterilizovaných sklenic, zavře se víčko, postaví se vzhůru nohama na utěrku a nechá se vychladnout. Jdu sehnat nějakej sejr, abych si k němu mohla rozdělat první sklenici.





středa 24. srpna 2011

Skořicová zmrzlina



Je to smetana, smetana a smetana s trochou smetany...a tohle všechno dohromady absolutní blaho. A konkurencí téhle zmrzliny je pro mě leda tak Haagen Dazs. A jako bonus - vajíčka v ní jsou tepelně upravený, takže i pro děti. Vojta chodí a prosí již popáté o přidání. A já jsem zásadová a nepřidám. Už by nezbylo na mě. Tenhle recept má jen drobnou nevýhodu - předpokládá použití zmrzlinovače. Ten jsem obdržela k vánocům jako příslušenství kuchyňského robota. Heč. Ale myslím, že pokud se zhotovená směs nalije do dózy po zmrzlině a první dvě hodiny se bude několikrát promíchávat, když půjdete okolo mrazáku a pak ještě když si vzpomenete, bude z toho taky dobrá domácí zmrzka. Jen konzistence nebude tak nadýchaná. V tomhle vedru se ta zmrzlina ale nedá fotit!


200g cukru krystal, 355 ml smetany na vaření, 2 vajíčka (našlehaná do světle žluté pěny), 235 ml smetany na šlehání (čím tučnější tím líp samozřejmě), 5 ml vanilkového extraktu, 5 g skořice mleté


Na středním ohni  zahřát smetanu na vaření s cukrem, za stálého míchání metličkou. Jak začne směs mírně vřít, jen do prvních bublinek, zalijeme polovinou směsi našlehaná vajíčka. Směs vlíváme jemným pramínkem a rychle metličkou šleháme s vejci - aby nevznikla sražená vajíčka. Tuto směs vrátíme ke zbylé polovině smetany na sporák. Přidáme 235 ml tučné smetany ke šlehání a na středním ohni zahříváme směs do  mírného zhoustnutí. A neustále mícháme metlou. Zhoustnutí znamené, že na lžíci zůstává tekutý povlak ze směsi, když ji tam namočíte. Výsledná konzistence je asi jako šodó, možná trochu tekutější. Nakonec se přidá vanilková esence a skořice. A pak vychladnout. A do zmrzlinovače. A nevypít směs před zamražením:-)

pondělí 22. srpna 2011

Levandulové čokoládové lanýže

Levandule jsou všude hromady, a její vůně  fakt nemusí být dobrá jen do mýdla. Chtěla jsem vyzkoušet, jaká bude v čokoládě a za sebe můžu říct, že DOBRÁ. V čokoládě zůstane opravdu takový  tak akorát milý nádech. Tenhle recept asi ještě zopakuju a možná někomu udělám domácí bonboniéru. A příště ještě zkusím nějaké ty sušenky. Potřebovala jsem:


menší hrst čerstvých nebo sušených levandulových květů, 80 ml smetany ke šlehání, 170 g kvalitní hořké ( 50%), 110 g mléčné čokolády, 30 g másla


necháme smetanu zahřát v hrnečku tak, aby se v ní stěží dal udržet prst (pozor aby nezačala vřít), vsypeme květy, zamícháme a necháme pět minut stát. Pak opět zahřejeme, zamícháme a necháme stát. Ještě tak dvakrát zopakujeme, aby  chuť levandule ve smetaně pěkně zintezivněla.
Nalámané čokolády smícháme  a rozdělíme na poloviny. Jednu polovinu zahřejeme ve vodní lázni a když je tekutá, vmícháme metličkou přecezenou smetanu (květy vyhodíme). Necháme v lednici odpočinout něco kolem hodiny, i míň (mělo by jít ze směsi ještě dobře šoulat kuličky). Pak lžičkou ukrajujeme  hromádky a děláme kuličky (je jich cca 20, podle velikosti). Druhou polovinu čokolády také rozpustíme - s máslem- a pak v ní kuličky za pomocí párátka namáčíme. dáme na tác vyložený papírem a necháme zaschnout polevu. Dáme do ledničky.

sobota 20. srpna 2011

Pečená rajčatová omáčka



Chuť  plnokrevných letních rajčat je přesně to,  co získá člověk z téhle omáčky. Recept je celkem notoricky známý, díky kuchařce Hany Michopulu - Zpátky domů. Dělávám rajčatovou omáčku už třetí rok, ale nikdy se mi nepodařilo ji dochovat až do zimy. Je moc dobrá k čerstvé bagetě, i ke kousku grilovaného masa. Včera jsem ji při přípravě jedla ještě teplou z misky, dneska jsem šla a koupila další kilo rajčat. Sysel ve mně se probudil.


1kg středních rajčat, olivový olej,1 lžíce hnědého cukru, 4 stroužky česneku, nasekané na jemno, 1 lžíce tymiánu




Rajčata jsem přepůlila, umístila na plech vyložený pečícím papírem a vytřený olivovým olejem. Na každé rajče jsem nasypala česnek, tymián a cukr a zakápla olejem - u hodně přezrálých se cukr dávat nemusí.  Pekla jsem  3 hodiny na 140 C., ale můžete taky pokračovat dál,  péct na 110 C celých 6 hodin, a mít rajčata sušená (ty se pak kdykoli můžou spařit a naložit do oleje, ale to je jiná kapitola). Plní se ještě horké do vymytých sklenic. Sklenice jsem pak dala víčkem dolů a modlila se aby víko chytlo. Chytlo. 
Ještě dvě poznámky - nečekejte úplně tekutou omáčku, já jsem ve sklenicích ty rajčata trošku pošťouchala vidličkou, jsou to prostě takové rajčatové kusy ve vlastní šťávě. Pak je třeba právě na té bagetě, nebo i v misce dosoluji podle chuti. Jo a skladovat v temnu. A pokud chcete spotřebovat hned, tak v zakryté misce v lednici vydrží údajně týden.
A rozbil se mi foťák, takže omluvte kvalitu snímků.





čtvrtek 18. srpna 2011

Švestičky z naší zahrádky



Obdržela jsem košík švestek, odrůdy domácí, velkoplodé. Od sousedky sousední, hodné. Abych nějak překonala hořkou představu končícího léta (jakého léta sakra?!) musely švestky rychle zmizet. V koláči samozřejmě. Posloužil mi skvěle recept z blogu Chez Lucie, já jen doufám, že to není nějak proti netovému bontonu, ho zde uvést.
Tak nachystat:


500g hrubé mouky, 200g másla, 200g cukru krupice, lžička prášku do pečiva,vanilka (vanilková esence) nastrouhaná citrónová kůra, 2 vajíčka (množství na dortovou formu 30 cm)


švestky, rum, třtinový cukr


ze všech ingrediencí kromě vajíček jsem udělala dle návodu těsto - drobenku, pak přidala vajíčka a opět vymíchala. Do vymazané, vysypané formy jsem jednu polovinu ( v původním receptu Chez Lucie uvádí stále název drobenka - mně se to drolit přestalo po přidání vajec) nastrouhala na struhadle a rozhrnula na souvislou vrstvu.  Na to přišly švestky, tedy  půlky švestek. A teď to přijde. Vzala jsem hrneček a (kvůli tomuto momentu jsem recept hned chtěla udělat... mmmm švestky s rumíkem...Cca půl hrnku rumu, 3 lžičky třtinového cukru a lžičku skořice jsem smíchala a nakapala na švestky. Zastrouhala jsem druhou částí těsta a to ještě - pro jistotu opět pokapala rumem a cukrem. Ach Bože. Vonělo to tak, že jsem musela vlastním tělem bránit troubu. Troubu která pekla tento koláč na 200 C, málem bych zapomněla uvést. Vezla jsem ho na chatu k našim, že si ho dáme po návratu z hub. Celé houbařské dopoledne by skončilo těžkým fiaskem díky přítomnosti lijáku a nepřítomnosti hub. Ale aspoň při sušení bot a dětí byl ke kávě tenhle PAN Koláč. Děkuji za recept, Lucie. 

úterý 16. srpna 2011

Dánské skořicové rolky

 Synkovi říkáme doma "pan buchtička" ....často proto chci upéct něco sladkého z kynutého těsta a  velmi často nemám nic na náplň. Dělávám skořicové rolky, které jsou na  opravdu nenáročné. Žádné lítání  pro tvaroh, mletí máku, vyškrabávání sklenice se zbytkem marmelády "rybíz 1987". Máslo a skořice. Nic víc.
Na těsto potřebujeme : 1 kostku kvasnic, 250 g polohrubé mouky, 75 g másla, 2 polévkové lžíce cukru, 1 dcl mléka
Na náplň: vyšleháme 50 g másla s 2 lžičkami skořice a 50 g cukru


Z těsta vyválíme obdélník, natřeme náplň, zamotáme, nakrájíme na kolečka cca 2 cm silná, pečeme na 170 C dozlatova. Po vytažení z trouby pro zvýšení kalorické náročnosti tohoto jídla a vylepšení chuti je výborné potřít kolečka cukrovou polevou (cukr moučka a trocha vody)


...po dotazech ohledně konzistence těsta jsem zkusila pro jistotu udělat zase...všechno šlo bez problémů, takže jedinou možností je, že někdo použije tekutinu navíc, při zadělávání droždí. Anebo jeden dcl mléka není to stejné jako 100 ml...
Dělávám těsto často v pekárně, ale schválně jsem teď použila ruce, neměla jsem čerstvé droždí, ale instantní a všechno bez problémů. Nechala jsem kynout cca 45 minut, běhěm té doby jednou prohnětla. Těsto se nelepí a celkem tužší. Pokud budete chtít použít instantní droždí, vězte, že 1 lžička je jako 10 g čerstvého (kostka má 40 g...)









pondělí 15. srpna 2011

Focaccia



Focaccia je moje láska na první pohled. Ze své první a bohužel dosud poslední návštěvy u Ridiho mě vlastně uchvátila úplně nejvíc. Díky tomu jsem přišla na to, že mi zatím bylo předkládáno pečivo, které se za tuto dobrotu jen vydávalo. Recept jsem si tedy vzala z jeho kuchařky. Zkoušela jsem dělat ručně, dle jeho návodu a povedlo se. Na podruhé zvítězila lennost a zkusila jsem využít pekárnu a šlo to taky. Vrzla jsem to na program pizza, v průběhu kontrolovala a děsila se a dosypávala mouku, protože těsto se mi zdálo opravdu hodně lepivé, až tekuté. Měla jsem ale strach, aby z toho nevznikl tuhý "hňouc" a tak jsem si pak řekla že to risknu, těsto jsem z pekárny spíš vylila než vyklepla na vál, který jsem si - vida konzistenci těsta a jeho lepivost - hodně pomoučnila. Hroudu jsem rozpůlila, rychle hromádky přehodila na plech vystlaný pečícím papírem a udělala placky cca dva cm vysoké, do kterých jsem prsty nadělala dolíky, jak se správně má, aby se olivový olej mohl vsakovat. Polila olejem a ještě jednou vmasírovala olej prsty do těsta. Na jednu focacciu jsem dala jeste olivy a sušená rajčata, druhou jsem pouze posypala vločkovou solí. Peklo se na 220 stupnů dozlatova. Musí se hllídat!


Ridiho recept i s postupem pro ruční práce:


0,5kg hladké mouky 
4dcl vody (po zkušenostech asi radím dát spíš 3 dcl, těsto je opravdu tekuté až moc)
½ droždí 
1 lžíce mořské soli 
5cl oleje extra virgin 

V míse smícháme vlažnou vodu a droždí. Postupně přisypáváme mouku, až vznikne hladké těsto. Mísu přikryjeme utěrkou a necháme odstát v teple, aby těsto řádně nakynulo. Až bude těsto nakynuté, vypracujeme z něj dva bochánky, ze kterých pak rukou vytvoříme dvě silnější placky. Vzniklé placky polijeme olivovým olejem, posypeme mořskou solí, rukama rozetřeme a promačkáme, aby se olej spojil se solí 
a s těstem. Chleby dáme na plech s pečícím papírem a pečeme v předehřáté troubě 
10-12 minut na 220-250°. Poté je necháme vychladnout.

sobota 6. srpna 2011

Lehká večeře

Opět jsem se inspirovala Apetitem. Nejde o nic světoborného, jen je to prostě jídlo krásné na pohled a navíc velice rychlá večeře.  A já tu fotku sem prostě musím dát :-) Stačí natrhat pršut / v tomto případě jamon serrano/, proložit rukolou a jinými zeleným lístky. Poklade se fetou a černými olivami a zakápne se olivovým olejem s trochou medu (ten by neměl být moc výrazný, v receptu doporučují akátový.

čtvrtek 4. srpna 2011

Eton Mess

Tenhle recept, který je ze stránek Apetitu, mě naprosto dostal. Mohla bych těchto pohárů sníst nejmíň osm za sebou. Jednoduché, nevím proč mě to nenapadlo. Už při pouhém psaní o něm se mi sbíhají sliny.
3 bílky, 175 g cukru krupice, cca půl kila jahod, 570 ml smetany ke šlehání - ušlehané, lžíce moučkového cukru




Bílky ušleháme do pěny, pak po lžičkách zašleháme krupicový cukr a šleháme dotuha. Suší se na 120 C asi hodinu a půl. Polovinu jahod rozmixujeme a propasírujeme s cukrem. Zbylé jahody nakrájíme a vrstvíme: jahody, pyré, rozlámané pusinky a šlehačka.

Červnové jahody

Jahody už jsou sice pryč, ale přesto...tento dort jsem vyráběla jako rychlé občerstvení na minioslavu  dceřiných půlročních narozenin. Protože se mi nechtělo patlat s nějakým zdobením a taky proto, že jsem si objednala s výhledem na vánoce čokotransferovou fólii, jsem chtěla něco opravdu jednoduchého. Z bílé čolokolády a fólie jsem si vyrobila srdíčka. Upoutal mě recept z Apetitu, použila jsem ho jen na krém, piškot jsem dělala svůj osvědčený, z knihy Pavlíny Berzsiové Velká domácí cukrářka.
Krém byl lehký a nepřeslazený. Ale příště bych možná vynechala vrchní vrstvu piškotu a natřela krém na tenký plát piškotu.
Na krém se svařilo 300 ml mléka, 100g cukru krupice, vanilkový pudinkový práše a vanilkový extrakt (doporučuju koupit v Marks and Spencer). Za občasného míchání se nechalo vychladit, pak se zlehka smíchalo s dotuha vyšlehanou šlehačkou. Na korpus se natřela vrstva krému (dvě lžíce ponechány na natření boků dortu), položily jahody a na to opět krém. A zapláclo se piškotem. Z boku mandlové lupínky. Hotovo.

úterý 2. srpna 2011

Cheddar olives

 Naštěstí s vařením a focením blbnu už nějakou dobu (mateřská dovolená, ehm), tak můžu chvilku čerpat ze zásob. Často dřív sním než vyfotím...ale k věci. Protože jsem se snažila vymyslet jako občerstvení na Vojtovu oslavu něco, co se nedělá úplně běžně, dohrabala jsem se přes různé recepty k tomuto.
Je efektní a ani to není taková patlačka jak to vypadá. Záporem receptu je pouze cena čedaru. Anebo ho nekupujte jako můj manžel v brněnském Gurmánovi, ale běžte raděj do Tesca.
Potřebovala jsem 115 g čedaru, 30 g másla, 60g hladké mouky, 0,2g cayenského pepře, cca 24 kusů zelených oliv plněných papričkou.


Másla jsem nakonec použila víc, těsto bylo drobivější. Těsto jsem nechala vymíchat robota, určitě dobře poslouží i mixér. Z množství těsta asi jako čajová lžička se ušoulá placička a obalí oliva. A další, další, další.  Dobrý nápad je zamrazit na nějakém tácu a pak sesypat do dózy. V případě nečekané návštěvy vás to zachrání. Pokud se bude hned péct, měly by se dát kuličky alespoň na hodinu vychladit do lednice. Peče se na 200 C asi 15 minut, v případě zamražených oliv o něco víc.


Náš táta šel na houby...

Jestli on tam zabloudí? Takže tímto děkuji svým rodičům, kteří mě houbama zásobí, protože já jsem dřevo a nikdy nic nenajdu. Ale zpátky k věci. Moje úplně nejmilejší jídelní vzpomínka na dětství je právě toto. Masáky na chleba. Houbové škvarky. Růžovky na česneku. Ať si tomu říká kdo chce jak chce, vždycky když se do chleba s dozlatova vysmaženými očesnekovanými houbami zakousnu, vidím se osmiletá na prázdninách u babičky. A taky vidím jak se s vlastním otcem hádám do krve o to, kdo jich má na chlebu víc.
Jak ďábelsky jednoduché:-) Masáky, sádlo, rozpálená pánev. Nakonec sůl a česnek.

Narozeninová oslava pokračuje...nesou se větrníčky s rokfórovo vinnou pěnou

Od nedávné doby, kdy jsem se spřátelila s odpalovaným těstem, nevynechám jedinou příležitost k jeho výrobě. Důležité plus těchto všech odpalovanců,  ať už kuliček, větrníků či věnečků je, že se dají zavřít do mrazáku a v případě nouze rychle čímkoli naplnit. S dvěma dětmi v patách vlastnost nadmíru vítaná.

Kdo se bojí odpalovaného těsta jako já, ten se může zhluboka nadechnout, poděkovat ze tento recept "najistotu", vyhrabaný v  - mezi matkami na mateřské vysmívaném a přesto často navštěvovaném slepičinci - Mimibazaru a začít:

160 ml vody, 120 ml oleje nebo másla, 160 g mouky, špetka soli, 5 vajec...
Vodu s olejem a solí přivedeme k varu, vsypeme mouku a mícháme až se těsto nelepí a vytvoří jednu hroudu. Chvilku necháme odstát a pak (děkuji Bohu za Kitchenaid:-) po jednom vmícháme vejce. Pořádně a neulejvat se s mícháním.

Na plech vyložený papírem nastříkáme věnečky, popřípadě tedy kopečky, aby z nich posléze v troubě vyskočily krásné větrníčky. A aby vyskočily, zapíšeme si za uši dvě zásadní věci:a) plech s větrníčky pocákáme vodou, b)zavřením dvířek trouby pro nás větrníčky přestanou existovat až do zazvonění budíku po 15 - 20 minutách. Ať nikoho nenapadne otevírat dvířka! Až ty nafouknuté nádhery zchladnou, můžou se krájet a plnit, nebo strčit na mrazák a krájet a plnit kdykoliv jindy.

Rokfórovo vinný krém: 1/8 l suchého červeného vína, lžíce medu, hrst vlašských ořechů, 150 g lučiny nebo ricotty, 100 g rokfóru, čerstvě umletý pepř
Vímo svaříme s medem až zůstanou 2 až tři lžíce tekutiny. Vidličkou promícháme tvarohový sýr s rokfórem a v ruce nadrobenými ořechy. Vychlazené víno s medem přidáme k sýrům a opepříme.

Ruku na srdce, pěna nemá moc designovou barvu, ale pffffff, to je mi úplně jedno, ta chuť to vyrovnává.

Karamelizování zdar!

Kdo by neměl rád karamel? A ještě líp, kdo by neměl rád křupavou kůrku? No tak mně se povedlo vyhrabat na narozeniny mého syna recept, který oboje kombinuje. Je to jednoduché a nezvyklé, alespoň v místních končinách.  Takže funguje  to takto:
Na cca 400 g minipárečků připadne něco kolem 200 g třtinového (nebo alespoň hnědého cukru) a slanina, záleží na kolik částí rozkrájíte plátky:-)


Každý minipáreček se obaluje slaninou (nejlépe půlkou plátku, párek by neměl být obalen několikrát, pak slanina není křupavá) a propíchne párátkem. Dá se do pekáče vystlaného pečícím papírem ( karamel se pak špatně čistí:-), pocukruje a peče se na 170 stupňů 45 minut, v půlce pečení obrátit párečky.
Zde jsou ještě tipy: je dobré nechat párky s cukrem lednici přes noc (pustí šťávu, ta se smísí s cukrem a pěkně se chuť rozleží). Kvůli rovnoměrné a důkladné karamelizaci můžete „namáčet“ slaninu do cukru a pak jí párek obalit. 


Po vytažení z trouby byly krásně křupavé,  karamelové "vlasce" které se místy táhly za rukou beroucí párek nikomu nevadily. Doporučuji dojíst zatepla, pak jdou těžko odlepit z talíře. My jsme naštěstí takový problém řešit nemuseli.